Ostrožská Lhota

Podrobnosti

Zveřejněno: 7. červenec 2024

42. Sraz Lhot a Lehot se uskutečnil ve Starojické Lhotě v okrese Nový Jičín. Zúčastnilo se ho 64 Lhot, ze Slovenska přijelo 10. O dvě obce víc jako v uplynulém roce. Naše obec měla velmi slušné zastoupení. V průvodu šlo kolem třiceti lidí, včetně Fašank Bendu, který přijel speciálně pro tuto příležitost.

Jedním z vrcholů letošního srazu byla už tradiční slavnostní schůze, která začala Českou a Slovenskou státní hymnou.  Na schůzi měl úvodní slovo jeden hlavních organizátorů Aleš Pavlík. Mimo jiné řekl.

„Jsme rádi, že vás můžeme uvítat v naší Lhotě, ale abych byl upřímný, tak jsme čekali víc účastníků. V této chvíli je tu zhruba sedm stovek lidí. Oslovili jsme všechny Lhoty v Česku a na Slovensku (asi 350). Bohužel, s malý účinkem, je potřeba udělat osvětu mezi mladými.“

Účastníky také přivítal zakladatel srazů Jiří Kalousek z Uhlířské Lhoty. „Naše setkání je v obou státech unikátní. Je to továrna na zážitky,“ podotknul.

Po slavnostním průvodu všech Lhot a Lehot byla předána standarta organizátorům srazu v roce 2025.

Setkání Lhoťanů bude příští rok na Slovensku, ve Velké Lehotě, kterou najdete v okrese Žarnovica. Tato obec, která má 1017 obyvatel, organizovala srazy v letech 1993, 2003 a 2013. Standartu osobně převzal a všechny pozval na krásnou přírodu a srdečnost organizátorů starosta Jozef Mihál.

Ostrožská Lhota byla na srazu zastoupena asi třicítkou účastníků, nescházel ani starosta Roman Tuháček, který byl s prezentací obce spokojený.

„Z Ostrožské Lhoty přijeli skalní fanoušci srazu, za což jim moc děkuji. Sraz Lhoťanů je, co se týká přátelství a setkávání lidí, famózní, krásný. Naše obec má vždycky nějaké zastoupení. Přijel také Fašank Bend, který vytvořil nádhernou atmosféru, jednak v průvodu a jednak tady u stánků. Patří jim obrovské poděkování. Ke zpívání se přidalo spoustu Lhoťanů. Všem patří velké díky, že se ta tradice daří udržovat,“ okomentoval akci starosta obce, která má v plánu uspořádat sraz v roce 2031.

Další pořadatelé srazů jsou: Velká Lehota. 2025, Vrbova Lhota 2026, Tvarožná Lhota 2027.

Srazy Lhot a Lehot se začaly pořádat v roce 1981 v Uhlířské Lhotě v okrese Kolín, zúčastnila se ho čtyřicítka Lhot. Slovenské Lhoty se poprvé přidaly v roce 1985 v Nové Lhotě v okrese Hodonín. Tehdy probíhal sraz především v přilehlé osadě Vápenky.

První sraz na Slovensku byl o čtyři roky později (1989) v Dolné Lehotě u Brezna. Rekord v účasti drží Dlouhá Lhota v okrese Mladá Boleslav. V roce 1986 přijelo na sraz 93 obcí. Termín drtivé většiny třídenních srazů bývá první víkend v červenci. Letošního srazu se zúčastnilo 64 Lhot, deset přijelo ze Slovenska.

Text a foto: Stanislav Dufka

Podrobnosti

Zveřejněno: 29. červen 2024

Když jsem na konci loňského června uvažovala, kam vezmu své deváťáky na výlet, chtěla jsem něco mimořádného. Výjimečná třída si zaslouží výjimečný zážitek. Nechala jsem se inspirovat svým kamarádem – kolegou, který oblast Banátu několikrát navštívil, a tak začala několikaměsíční příprava. Na pomoc jsem si povolala nejzkušenější, a to Visit Banát v čele s jejich koordinátorem Honzou Dubnem, který má školní expedice na starost.

Pomohl sehnat další skupinu, která doplnila náš autobus a vše nám naplánoval na míru. Místní průvodce, svérázný chlapík Lojza, se okamžitě stal součástí naší party a perfektně nás doplnil. Vedl nás neohroženě rumunskou krajinou, uzpůsoboval program zdejšímu počasí a vytrvale i nekompromisně nás povzbuzoval. Zažili jsme s ním spoustu legrace.

V pátek 7. 6. začalo naše velké dobrodružství. 12 žáků a 3 dospěláci jsme vyrazili směr rumunský Banát. V sobotu v dopoledních hodinách jsme přijeli do sedla Muntele Mic (1250 m.n.m) a započal náročný výstup na těžko do základního tábora, který ležel 1450 m.n.m. Cesta nebyla jednoduchá, ale byli jsme tým a vzájemně jsme se podporovali.

V základním táboře jsme rozestavěli stany a poprvé jsme nasávali nádheru místní přírody. Nezažijete kouzelnější okamžik, než když bača žene podél vašich stanů stádo ovcí domů. V neděli nás čekal nejnáročnější výstup na Vf. Tarcu (2190 m.n.m). Za silného větru jsme započali výstup na horu, která se schovávala v mlžném oparu a chladu. Doprovod nám kus cesty dělali pastevčtí psi, kteří nás chvilkami hnali jako své stádo.

Po několikahodinovém stoupání jsme dorazili do našeho cíle. Byli jsme na sebe vzájemně pyšní a společně jsme si užívali zdejší vysokohorské atmosféry. Po návratu do základního tábora jsme se osvěžili v místním jezírku, které nám mimo jiné sloužilo jako vana i sprcha zároveň a vstřebávali neuvěřitelný zážitek z vrcholu hory. Další den jsme sestoupali dolů do údolí a vydali se na další dobrodružství do dunajské soutěsky na místních lodičkách motorových člunech. Ve zdejším horkém klimatu nám to poskytlo super ochlazení. To už jsme se přesouvali do první vesnice české komunity Eibenthalu. vesnici, která Tato víska má neuvěřitelnou a nepopsatelnou atmosféru. Odtud pěšky na vyhlídku Znamana, kde jsme přespali a grilovali.

Další den jsme se prošli volně přístupnou jeskyní Ponicova a jeskynním jezírkem jsme proplavali až do Dunaje. V místním vedru jsme nemohli zažít nic méně více nebo lépe? osvěžujícího. To už jsme se loučili s Eibenthálem a nechali jsme se autobusem převést do Sv. Heleny a započali výšlap do další vesnice české komunity Gerniku.

Cestou tam nás zastihla neuvěřitelná bouře s kroupami. Nebylo snadné dojít do Gerniku v bahně po kluzkém kamení, ale všichni jsme si dodávali odvahu, přidržovali jsme se vzájemně, a tak i tohle velké dobrodružství jsme zvládli. Mokří a unavení jsme si dali výbornou večeři od krajanů a část nepohrdla přespáním v postelích místo stanů.

V Gerniku jsme navštívili místní Český dům, kde jsme si vyslechli výklad historie zdejšího místa, zhlédli jsme vybavení domů, strojů na pole i pro všední život, místní oblečení a obuv. Poté nás čekal nádherný výšlap na Rovensko, nejvýše položené vesnice s exkluzivním výhledem do místní krajiny a hor. Po více jak 15 km nás v Rovensku čekaly domácí langoše a buchty. To už se naše dobrodružství chýlilo ke konci. Ráno nás už jen čekal sestup do rumunské vesnice Sichevity, nástup do autobusu a vyrazili jsme na poslední zastávku našeho výletu – Temešvár. Nádherné město s typickou rumunskou atmosférou.

Nebudeme lhát. Výlet to nebyl jednoduchý. Zažili jsme pot, dřinu a místy nás zužovaly puchýře, trny, kluzká tráva, museli jsme se brodit kalužemi a potoky. Ale větší dobrodružství jsme si na konci naší cesty nemohli přát. Máme neuvěřitelné nezapomenutelné zážitky, které nám zůstanou celý život. Ověřili jsme si, že jsme jeden tým, že se dokážeme podělit o jídlo, pití, vzájemně se podpořit. Spolu nám tekly slzy, spolu jsme se smáli. A tak doslova platí heslo organizátorů, kteří nám poskytli tento zážitek: „Banát se nedá vyprávět, Banát se musí zažít.“

Nebojte se Banátu. Vyražte. Nic úžasnějšího nezažijete.

Text a foto: Hana Bartošíková

Podrobnosti

Zveřejněno: 27. červen 2024

Podrobnosti

Zveřejněno: 19. červen 2024

Podrobnosti

Zveřejněno: 10. červen 2024

Mužské pěvecké sbory z Hroznové Lhoty, Dolního Němčí a domácí Ostrožské Lhoty. Ženské sbory z Kněždubu a Ostrožské Lhoty. To byla sestava na Předantoníkovém sečení trávy v naší Lhotě, které už tradičně pořádá Mužský pěvecký sbor a také tradičně v parku v Hájku.

Každý sbor se představil ve zhruba patnáctiminutovém bloku. Poté následovala soutěž v sečení trávy, kterou vyhrál Miroslav Žák ze Zlámance. Pro zajímavost - stejný sekáč vyhrál i v roce 2018 a 2019.  V ženské kategorii zůstalo první místo ve Lhotě. Pomyslnou zlatou medaili vyhrál tandem Lucie Škorcová, Ludmila Kolářová.

Jeden z hlavních organizátorů Michal Pěnčík mohl být s celou vydařenou akcí spokojený.

„Sečení a zpívání dopadlo výborně, počasí vyšlo, všechno klaplo na jedničku. Některé sbory už se hlásí na příští rok. V sečení soutěžilo devět mužů, vyhrál Miroslav Žák ze Zlámance, druhý byl Staňa Kuřina z našeho sboru. Není bez zajímavosti, že při soutěži přerušil kosení, když v trávě zahlédl malého ptáčka, kterého vzal do ruky a vypustil pryč. Přes toto zdržení dosáhl o jednu sekundu rychlejšího času než Patrik Trčka. Do ženské soutěže se přihlásily čtyři soutěžící. Vyhrála dvojice Lucie Škorcová, Ludmila Kolářová z naší Lhoty,“ okomentoval letošní Předantoníkové sečení Michal Pěnčík.

Za fotky děkujeme Miroslavu Šajdlerovi a Romanu Tuháčkovi.

Výsledková listina:

Muži

1. místo: Miroslav Žák, Zlámanec

2. místo: Stanislav Kuřina, Ostrožská Lhota

3. místo: Patrik Trčka, Ostrožská Lhota

Ženy:

1. místo: tandem Lucie Škorcová, Ludmila Kolářová- Ostrožská Lhota.

Nejmladší sekáč: Tomáš Nedoma (13 let), Otrokovice

Speciální cena pořadatelů za záchranu ptačího života: Stanislav Kuřina