V německém programu Radio Prague International byl v listopadu odvysílán report německé novinářky z návštěvy naší obce. Doprovod dělal německé novinářce starosta Roman Tuháček. Vydařenou reportáž, kterou napsala Daniela Honigmann. si můžete přečíst na našem webu. Přeložil Pavel Turčin - moc děkujeme.
V originále si můžete příspěvek přečíst nebo poslechnout tady.
Daniela Honigmann
redaktor publicistiky
Spolky a žádný strach z investic: Návštěva v české „Vesnici roku“
Ostrožská Lhota není vesnicí jako každá jiná. Nejen kvůli tomu, že na téměř 1500 obyvatel je zde 23 různých spolků. Obec, která se nachází jižně od Zlína a leží pár kilometrů od hranic se Slovenskem, má neobyčejně dobrou infrastrukturu – a buduje se tu neustále. Je to tak, protože Ostrožská Lhota nešetří, ale snaží se investovat. Obec myslí na spokojenost veřejnosti, a proto se v tomto roce stala Vesnicí roku v České republice.
Když prochází Roman Tuháček Ostrožskou Lhotou, neuběhne ani 5 minut, aby jej někdo nezastavil nebo srdečně s ním pohovořil. Vypadá to, že pan starosta zná v obci každého.
Ocenění Vesnice roku je viditelná v chodbě radnice naproti starostovy kanceláře. Na otázku – Čím si obec titul Vesnice roku zasloužila, odpovídá: „Řekl bych, že je to krásné místo, kde je všechno, co je pro život potřeba. Tím myslím radnici, školu, mateřskou školu, kostel, poštu a zdravotní středisko. Je zde také čistička odpadních vod, sběrný dvůr a různé obchody. Člověk si u nás na vesnici může zajít na masáž nebo si koupit květiny v květinářství. Kromě toho jsou zde pěkně upravené, veřejné plochy, kde jsou vysázené květiny a stromy. Ale především je zde příkladná soudržnost lidí. Dokladem toho je i 23 spolků, které ve vesnici fungují. Jsou to spolky sportovní a kulturní, které povyšují společenský život v obci na perfektní úroveň.“
Radost a zdravá porce hrdosti jsou patrné na Romanu Tuháčkovi v tomto pozdně letním dnu. Připraven mě zve na prohlídku vesnice a k tomu nám, jak na objednávku krásně svítí letní sluníčko. První zastávkou je Vesnické muzeum.
„Všechno, co se dá vidět vevnitř, je skvělá práce klubu přátel historie. Členové společně dodali exponáty. Přitom se jedná o archeologické nálezy, které spadají již do doby bronzové. Nutný stavební materiál, vitríny a vybavení muzea byly financovány obcí. Členové spolku se starají o muzeum a jeho chod. Dělají to ve svém volném čase a zdarma jako svůj oblíbený koníček. Jsme za to velmi rádi, že zde máme takové lidi. Neboť muzeum je opravdu ozdobou Ostrožské Lhoty. Také krajská i celostátní komise soutěže byla muzeem nadšená.“
Dvoupatrové muzeální prostory byly otevřeny v roce 2011. Keramické střepy, mince, nákončí, kel z mamuta o dokonce dobře dochovaná kostra člověka – všechno pochází z okolí Ostrožské Lhoty. Exponáty jsou dobře rozděleny a umístěny za sklo a stěny jsou pomalovány příhodnými motivy. V přízemí nám starosta ukazuje jeden zvláštní výstavní kousek: „První písemná zmínka o Ostrožské Lhotě pochází z roku 1371. Toto je model vesnice z roku 1827. Tehdy zde bylo jen o pár domů méně. Kostel stojí pořád na stejném místě a ulice Dědina, ve které se nachází obecní úřad, fungovala jako hlavní spojení s okolím. Tehdy u nás byly 2 mlýny. Potok je nyní zregulován a dneska je obytná plocha větší jak v roce 1827. Model zhotovil dnes již bohužel zemřelý Josef Páč, který se narodil v Ostrožské Lhotě a byl také členem spolku přátel historie.“
„Část budovy patří také zahrádkářům. Tento spolek slaví již 60. výročí od svého založení. Tuto část rekonstruovali zahrádkaří sami. Peníze pro opravu získali mimo jiné i z výstav. To jsou také lidé, kteří věnují svůj volný čas tomuto spolku. Na fotkách na zdech je vidět, jak předtím budova vypadala. Před druhou světovou válkou zde byla stará pálenice. Dobrosrdečnost lidí je přidanou hodnotou naší obce. Jsme připraveni, udělat vše pro dobrou věc. To je to nejvíc a není to ničím nahraditelné.“
Mnoho dobrovolných pomocníků
Kolem idylického potoka Okluky nás vede Roman Tuháček k dalšímu vlajkovému projektu Ostrožské Lhoty. Vede nás přes malý most k Relaxační zóně, která složí k hraní a zábavě pro děti a je také místo odpočinku pro seniory. Mezi křovími na záhonu pracuje právě paní, která zbavuje půdu plevelu. To je přesně to, o čem mluvím, raduje se Roman Tuháček. Sousedka se dobrovolně věnuje a stará o tyto záhony.
Ve velmi prostorné zóně nás zvou Hollywoodská houpačka a lavice k lenošení. Pro děti jsou zde možnosti pro šplh, hraní, skluzavky a vodní elementy. Pan starosta vypráví: „Dříve zde byla jen tráva a stromy. Když jsem byl kluk, stanovali jsme zde a dělali táboráky. Můj předchůdce pan starosta Jelének povolal do akce tatínky, aby se z tohoto prostoru vytvořilo dětské hřiště. Stavební materiál dodala tehdy obec. Potom kolem let 2010 nebo 2011 díky dotačním fondům vznikl projekt pro relaxační zónu.“
Tato hraničí v zadní části na sportovní hřiště, které bývá v zimních měsících používané jako ledová plocha k bruslení. Tady potkává Tuháček dalšího dobrého známého – Stanislava Dufku, místního zpravodaje. Dobře a především rychle informuje Stanislav Dufka o všem, co se ve Lhotě děje. K tomu je regionálním sportovním reportérem a dopisuje do Slováckého deníku. Právě proto jsme ho teď zastihli na cestě k fotbalovému zápasu – potvrzuje nám místní žurnalista. Roman Tuháček nás upozorňuje, že tohle všechno zvládá ještě vedle svého hlavního zaměstnání.
Úspěšný starosta
Romanu Tuháčkovi je čerstvě 40 let a do úřadu starosty byl zvolen podruhé. Při otázce, jak se k tomu dostal, se zasměje: „Dobrá otázka. Narodil jsem se v Ostrožské Lhotě. Byl jsem prostě osloven a tak jsem po poprvé v roce 2018 kandidoval a nechal se zapsat na první místo nově vzniknuvší kandidátky nezávislých. Vlastně jsem stavební inženýr, pokračuje Tuháček. Post starosty je uvolněný a k dispozici pro mou práci mám ještě 2 pracovnice – účetní a matrikářku. S volbami při druhém zvolení jsem byl s nadmírou spokojen, protože jsme vyhráli s velkým náskokem. Je to pro mě uznání za mou práci v úřadě za první čtyři roky.“
Starosta hovoří také o svých zkušenostech se soutěží. „Přihláška do soutěže, byla velmi náročná na čas. Tentokrát proběhlo všechno digitalizovanou formou, zatím co minulý rok jsme museli spoustu údajů zpracovat písemně. V minulém roce jsem informoval obecní radu a obecní zastupitelstvo o tom, že asi dále nebudeme pokračovat. V tomto roce jsem ale mým kolegům oznámil, že se do soutěže o vesnici roku přece jenom opět přihlásíme a že tentokrát také skutečně vyhrajeme. Již jsem věděl, na co je potřeba se při soutěži zaměřit. To znamená, že jsme se přizpůsobili všem požadavkům a přesně dle kritérií jsme ukázali, jak obec žije. Na prezentacích obce se podílelo mnoho lidí z jednotlivých spolků. Mnoho obyvatel odcestovalo 16. září do nedalekých Luhačovic na vyhlášení výsledků. A kdo u toho nemohl být osobně, sledoval Livestream na Facebooku, dodává reportér Stanislav Dufka, který přenos úspěšně zorganizoval. Takže, když byl výsledek zveřejněn, následoval výbuch radosti na místě samotném a současně také v Ostrožské Lhotě. To bylo parádní.“
Zatím co nás Roman Tuháček informuje o těchto čerstvých vzpomínkách, procházíme se Ostrožskou Lhotou kolem Pamětního domku. „Dlouhá žluto béžová budova pochází z roku 1830 a patřila rodině Bočkových. Poslední obyvatel, Jaroslav Boček, byl hodinář a do té doby snad nejúspěšnější amatérský sportovec, který žil v Ostrožské Lhotě. Když v roce 2003 zemřel, přenechal dům obci.“ Pan starosta dále vypravuje: „Zastupitelé tehdy přemýšleli, zda dům strhnou a místo toho postaví garáže. Ale máme tu folklórní soubor Háječek a jeho členové přišli s peticí, aby vznikl tento Památkový domek. Pro tuto věc jsme získali peníze z EU a nakonec vzniklo tady toto hezké místo.
Už když vejdete dovnitř, pociťujete klid uplynulých časů, prostě takovou pohodu. A tady zase obrovské díky každému obyvateli, který má rád folklor a rozeznal potenciál této budovy. Nyní se jmenuje Lidový památkový dům Háječek a folklórní spolek se stará o jeho chod. Především jeho vedoucí Ludmila Hájková, kterou bych rád pojmenoval ikonou a folklórní legendou Ostrožské Lhoty.
Lidový památkový dům je vybaven několika folklórními elementy, kolem vstupních dveří a kolem oken. Uvnitř jsou válečkované ornamenty na zdi, historická kuchyně, vše pansky zařízené obývací místnosti. Můžeme zde vidět, dřevěný nábytek, nádobí na výrobu másla, obrazy svatých, dětské hračky staré víc sto let.“ K tomu ještě dodává starosta. „Když obec převzala domek, uvnitř to nevypadalo, tak jako dnes. Můj dědeček byl kamarád Jaroslava Bočka a často ho navštěvoval. Párkrát mě vzal také s sebou. Tehdy tady byla ještě hliněná podlaha. Pan Boček vedl velmi skromný život. Byl to skvělý člověk s velkým srdcem a také s výdrží. Jaroslav Boček byl totiž maratonský běžec a trénoval společně s Československou legendou Emilem Zátopkem. Bočkovi extra těžké tréninkové boty jsou vystaveny v Lidovém domku.“
Živoucí vesnická soudržnost
Starosta Roman Tuháček zná většinu lidí, které potká při procházce Ostrožskou Lhotou jménem. S mnoha lidmi hned něco prodiskutuje. Přátelsky zdraví kolem jdoucí a mezi nimi také Sašu, kterým je jedním ze dvou synů, se kterými jejich matka utekla z Ukrajiny a jsou dočasně ubytováni ve sportovním areálu. Sportovní areál nesmí při prohlídce Ostrožské Lhoty chybět. „Jeho výstavba započala v 70 letech s pomocí lhotských obyvatel. Areál vypadá pro tak malou vesnici obrovsky. Sportovci se o areál starají sami a jsou vždy rádi, když jsou pochváleni za to, jak dobře je udržovaná tráva a ostatní sportoviště.“ Starosta říká: „Za tenisovými kurty je ještě volejbalový kurt a beach volejbalový klub. Právě jsme obdrželi peníze od Sportovní agentury, díky kterým provedeme nové nátěry budov. K tomu vyměníme okna. Střecha je čerstvě natřená v rámci tohoto malého projektu, bude také rekonstruován příjezd do sportovního areálu. V tomto rozsahu to není žádná sranda se o všechno starat, a proto sportovní spolky velmi pomáhají. Samozřejmě pomáhá také obec a podporuje to také finančně, bez toho to nejde.“
Naproti sportovního hřiště nám ukazuje Roman Tuháček příchod k myslivecké chatě. V přilehlé zahradě chovají myslivci bažanty a konají se zde také zkoušky pro lovecké psy. Vesnice je opravdu velmi živá a pan starosta z toho má velkou radost. Živo je taky v mateřské školce. Také sem zavítá Roman Tuháček něco krátce zařídit. Zástupkyně ředitele pro mateřskou školku stojí na balkoně a připravuje státní vlajku na nadcházející státní svátek. „Také ona je skvělý člověk, a všichni ji mají rádi, říká při chůzi pan starosta. Míříme dále do cukrárny, která je naší další zastávkou a zde chce pan starosta bezpodmínečně udělat zastávku. Rodinné cukrářství Budařovi je známé široko daleko a když pohlédneme do výlohy, je nám jasné proč. Dortíky a zákusky jsou přesně to, co dělá cukrárna Budařovi jedinečně. Kupuji si je pravidelně od začátku a nikdy jsem se jich nepřejedl, jsou výborné.
Roman Tuháček a jedna z prodavaček nám doporučují unisono likérové dortíky (zákusky). Nutno říct, že likérem plněná pochoutka je neobyčejně chutná. A jak by tomu mohlo být jinak, také v cukrárně potkává starosta opět pár známých a jednomu z přítomných gratuluje k svátku.
Při opouštění cukrárny pozoruje starosta pozorně malou zahrádku před vchodem. Byl to jeden z jeho prvních projektů. „Tehdy před lety tady stála stará hasičská zbrojnice. Po jejím stržení tu jsou lávky k sezení a záhony květin. Obzvláště dobře se daří levandulím, které lákají četné včely“ – konstatuje spokojeně Tuháček.
Mnoho malých projektů s bezprostřední působností
V dohledové vzdálenosti zahrádky před cukrárnou je na kraji chodníku před poštou už další zatarasené místo, na kterém co nevidět budou nové keře s lavičkou. V Ostrožské Lhotě se stále něco děje. Na mnoha místech se opravuje nebo vzniká něco nového. Očividně zde nepanuje strach vzít peníze do rukou a něco s nimi podniknout. To, co v ostatních obcích platí často jako argument, že nebude finančních prostředků na jiné stavební projekty, se zdá, že tady neplatí. K tomu Roman Tuháček: „Podívejte se, peníze jsou finanční prostředek a ten musí být v pohybu. K čemu jsou peníze dobré na kontě? Proč by tam měly jenom ležet, a proč by se neměly používat? Finance se musí investovat, jinak to nemá žádný smysl, peníze je nutné změnit v čin.“
Příjmy a výdaje obce se aktuálně nachází od 28 do 30 mil. Kč, doplňuje pan starosta. Ostatní finanční prostředky se získávají pravidelně také z evropských fondů např. pro dopravní infrastrukturu: „Teprve v minulém roce jsme mohli získat 2 mil. Kč pro nové chodníky. Máme přehled o vypisování veřejných zakázek a tomu přizpůsobujeme malé projekty, přitom se jedná vždy o vylepšení podmínek v obci. A jak to je? : Člověk začne na jedné straně, a když je hotový, může začít opět od začátku.“
Ostrožská Lhota se zdá být příkladem pro to, že vždy existují cesty pouze tehdy, pokud je vůle. Dotace můžou obci pomoci, pokud jsou dobře investovány. Tak uvažuje Roman Tuháček. Kromě toho, všechno, co život dnes tvoří život obce, vzniklo před mnoha lety.
„Taková infrastruktura je sice pro takovou obec neobyčejná, ale pracovalo se na ni mnoho let. Již před 80 lety vznikla škola. Mateřská škola vznikla v roce 1912 a také kostel pochází z tohoto období. Naši předkové měli dobrý plán a chtěli, aby obyvatelé v Ostrožské Lhotě měli přiměřené zaopatření. To se samozřejmě nevybuduje ze dne na den. Všechno tady soulad minulosti s přítomností.“
Přitom je myšleno taky na nejmladší generaci. Právě se pracuje na fitness centru. A sklep mateřské školy slouží o víkendech jako zkušební místnost pro místní rokovou kapelu. V současné době je vývoj obyvatel v obci také pozitivní, těší se Tuháček. Naposledy bylo napočítáno 1 488 obyvatel.
„V Ostrožské Lhotě žilo již jednou přes 1 600 lidí. Počet šel dolů, protože kvóta porodnosti v průběhu času nezůstala konstantní. V roce 2020 bylo v deváté třídě jen šest žáků, ale v tomto roce přišlo do první třídy 22 začínajících školáků. Takže porody momentálně stoupají. Ale také stavby domů, které v současnosti vzrůstají, jsou mezníkem toho, že počet obyvatel opět stoupá.“
Průměrný věk ve vesnici je aktuálně 44 let. Početné spolky se snaží o následovníky, vysvětluje Tuháček. Ale např. u Červeného kříže je to tak, že nejmladší členové přijdou, když je jim třicet. A myslivecký spolek je na tom podobně. Oproti tomu má folklórní soubor také dětskou skupinu, která se jmenuje Kameňáček a škola nabízí různé projekty např. k tématu ekologie. Tolik starosta.
Asi 120 dětí navštěvuje školu v Ostrožské Lhotě. Tuháček nás vede na školní dvůr. „Tady tráví děti přestávky, hrají fotbal a snad i na schovávanou. Na to si vzpomínám ještě já sám, z doby, kdy jsem navštěvoval tuto školu. Půdní vestavba byla vybudována v roce 1996. Spravuje ji Centrum otevřená škola, někdy slouží jako školní družina a kromě toho slouží jako místní knihovna. Například dnes odpoledne je tu přednáška o Beatles. Konají se zde akce, ke kterým jsou zváni zajímaví lidé, kteří přednáší pro občany z Ostrožské Lhoty i odjinud.“
A zase prochází někdo náhodně kolem. Je to někdo, koho starosta velice dobře zná. Barunka Pokorná je taky pracovitou obyvatelkou, představuje ji Tuháček. Angažuje se nejen u dobrovolných hasičů a v tenisovém klubu, ale také ve výše zmíněném Centru otevřená škola.
Pozemek hned vedle školy je podle Tuháčka dalším dobrým příkladem toho, jak se podařilo oživit dlouho nevyužívanou plochu v obci – v tomto případě včelaři. V roce 2020 zde členové spolku z Ostrožské Lhoty a sousední obce Ostrožská Nová Ves zřídili vzdělávací stanici. Nabízí naučné stezky s rostlinnou tématikou, říká Tuháček, prostor pro dětské oslavy – a ještě jednu zvláštnost:
"Kromě toho tam byla postavena malá včelnice. Tři úly jsou orámovány ve dvou protilehlých stěnách. A nad ním je lamelový rám, na kterém můžete ležet a relaxovat a dobíjet baterky se včelami. To je také skvělá věc."
Včelařská stanice a včelí domek
Při prohlídce Ostrožské Lhoty je zřejmé, že se zde řeší mnoho menších projektů, které mají okamžitý přínos. Existují však i dlouhodobější plány. Roman Tuháček nás provází kolem staré průmyslové budovy na okraji centra města...
"Tato bývalá sýpka je v soukromém vlastnictví manželů Vrbových. Nabídl jsem jim, že obec by měla zájem, kdyby to náhodou chtěli prodat. Je to tak krásná budova a uvnitř je dokonce oficiální lihovar. To by mohlo být stále využito pro veřejnost. Rádi bychom se o něj postarali, protože nemovitost má velký potenciál."
Uvnitř se zachovaly i některé dřevěné dopravní pásy a trocha techniky, dodává Tuháček. Mluví o kavárně, která by mohla být v budově vybudována. A dále:
"Samozřejmě by bylo dobré zachovat charakter sýpky. Tuto budovu najdeme již na modelu obce z roku 1827, který se podílel na utváření historie obce. Druhá část budovy by mohla být využita pro byty. Příjemné by se tak dalo spojit s užitečným."
Samozřejmě, že toto motto se v Ostrožské Lhotě často používá. A právě tento proaktivní přístup, skoro by se dalo říci chuť investovat, byl jistě jedním z důvodů, proč město získalo titul Vesnice roku. Kromě toho existuje fungující vesnická komunita, ve které se život neodehrává pouze mezi vlastními čtyřmi stěnami.
A pro nemálo obyvatel to zřejmě zahrnuje i duchovní složku. V každém případě je podle starosty římskokatolický kostel svatého Jakuba vždy dobře zaplněn na nedělní mši a o svátcích je dokonce přeplněný.
"Kostel byl postaven za rok a půl. V roce 2018 byl interiér zrekonstruován s krásnou novou mramorovou podlahou. Nové jsou také lavičky a nástěnná malba. Kostel je dominantou naší obce, najdeme ho i v městském znaku."
Tuháček otevírá těžké dveře...
"Když se koná mše svatá, vytváří se magická atmosféra. Poté se místnost rozsvítí. A máme skvělého varhanáře. Když svým uměním rozezní nástroj, je to opravdová nádhera. Tak krásný kostel je výjimečný velikostí vesnice. Samozřejmě má i svou historii. Ale můžeme jim to říct příště."
Pokud se tedy Ostrožská Lhota zúčastní soutěže Vesnice roku i příští rok a opět zvítězí, je při další návštěvě stále o čem diskutovat. Některá zákoutí budou zase vypadat úplně jinak. Živá atmosféra ve vesnici se ale v dohledné době určitě nezmění.